O dětech, cestě, modrákách a parfémech - ne nutně v tomto pořadí :-)

Tohle jsem já :-)

Nikdy jsem nepatřila k dětem, které by věděly naprosto přesně, že budou chirurgy, umělci, veterináři ... Chvíli u mně vítězila veterinářka, za malou chvíli návrhářka, během týdne jsem si byla jistá, že budu pracovat tam, co mamka. A za další týden bylo na tuty jisté, že budu letuška.

Vystudovala jsem a pracovala jsem leckde / až na tu letušku :-D /. O tom třeba příště.

Když mi bylo asi 27, dostala jsem nabídku pracovat v české firmě s domácími potřebami.
Začátky byly nelehké, ale rozhodně zajímavé / viděno z dnešní perspektivy /:-). Abych se tam mohla dostat, musela jsem samozřejmě projít výběrovým řízením. Stalo se, heuréka, octla jsem se na postu nějakého manažera. Už si moc nevzpomínám, čehože jsem byla vedoucí, ale asi to není důležité.

Nastoupila jsem v apartním kostýmku, načančaná a nervózní. A bylo mi sděleno, že fakt super, ale od zítra absolvuji kolečko po firmě. Paráda, pomyslela jsem si, pokoukám a nějak to tam přetrpím ... Další věta ve smyslu "stavte se za panem Dvořákem, on Vám vydá montérky" mě ale malinko znejistěla :-) Dodatek " tak asi po půl páté" mě dorazil.

A tak jsem se ráno / asi ve 4,45 - naprostá vražda / stavila za panem Dvořákem a hledali jsme montérky. Nevím ženy, jaké máte zkušenosti, ale modráky na ženskou prostě nedělají. Zřejmě typizovaný střih. Moje konfekční velikost 48 se stěží narvala do konfekčních montérek velikosti 54. V pase to bylo ještě na jednu Martinu, ale přes boky a stehna to byly spíš elasťáky. "A větší  už nedělaj" ... oznámil mi suše pan Dvořák s výrazem víc než jasným.
Vypadala jsem strašlivě ... zbytek garderoby už to nemohl vylepšit. Moje sebevědomí kleslo tak hluboko, že už jsem ani nepátrala u kterého bodu se zastavilo. Traumatizující zážitky moje vědomi patrně potlačilo. Pamatuju si, že jsem montovala friťáky a celou dobu jsem prostála. Moje super kalhoty vypadaly, že jakékoli pokusy o usazení můžou skončit tragédií.

Po 14ti dnech noční můry na lince ve slušivém oblečku a trénování nejvyšší mety duchovního vývoje - neviditelnosti - jsem se usnesla, že zvládnu úplně všechno a 14 dní ve firemní prodejně mezi náhradními díly byla naprostá bomba. ND mi vyloženě šly :-) a navíc jsem mohla sundat montérky.

Nakonec se ze mě stal obchoďák, několik cest, telefonáty, vytyčená meta. Po jejím splnění jsem s hrdostí odešla. Nebyla to práce pro mě.

V mezičase se mi povedlo projít výběrkem u největšího eshopu s kosmetikou, parfémy, zdravými doplňky a tak podobně. Shodou okolností sídlícím nedaleko mého bydliska.

Můj původní záměr byl stát se ředitelem eshopu s kosmetikou. A .... velké napětí....neuspěla jsem :-) Jaké překvapení! Nicméně mi byl nabídnut post zástupce ředitele v eshopu parfémovém. Absolvovala jsem psychologické vyšetření / kde se ukázalo, že to hravě zvládnu :-) / A nastoupila jsem.

Moje lodičky a kostým tentokrát neatakovala žádná vidina modráků, zdálo se, že moje důstojnost zůstane zachována :-).
Součástí práce byla výstavka parfémů, novinky, sem tam recenze a hlavně stálý kontakt s parfémy. Luxusní a voňavá práce.
Ale život měl své záměry a posunoval mě dál. I odsud jsem po dosažení vytyčených met odešla, tentokrát už ke svému vlastnímu podnikání. Ke šperkům, které jsem milovala a miluji a dosud s nimi pracuji. Moje láska k parfémům přetrvala a čekala na svou šanci.

Před 14ti dny mi cestu zkřížila možnost, která mohla být odmítnuta a zapomenuta, anebo využita.
Rozhodla jsem se, že ji využiju :-). Že seberu všechnu svoji sílu, odvahu a drsně nabité zkušenosti, skočím znova do pomyslných montérek a půjdu se svou kůží na trh.

Objednala jsem vzorník, očichala parfémy, zjistila, že je to lepší, než jsem čekala. Koupila jsem si první parfém NO23 a napsala první recenzi, zaregistrovala první spolupracovníky a oslovila první zákazníky.

Kdo skočí do montérek a půjde se mnou? :-)
Cesta není prošlapaná, není vydlážděná a světe div se, možná tam bude i bláto. Ale čeká vás dobrodrůžo a kdo ví, co bude na jejím konci... možná voňavá odměna :-) A kdo ví, co najdete cestou. To nejhezčí na cestě není cíl, ale právě jen a pouze sama cesta.

Dnes a denně dělají statisíce lidí ten nejhorší byznys, jaký svět viděl. Mění 8 a více hodin svého drahoceného času za mizernou mzdu, naštvaného šéfa a hnusné pracovní prostředí.

Nenastal čas se z toho koloběhu vymanit? Třeba je právě tahle šance tou pravou pro Vás ;-)

Martina s migrénou, vzorníkem čekajícím na další recenzi a právě přijatou reklamací na špercích
Tak hurá do práce:-)

Chcete-li se přidat, nafasovat modráky a vyrazit se mnou, pak pište na martina.jirouskova@vicus-aurea.cz nebo volejte na 603 530 788. Anebo Vás zajímá cokoli kolem parfémů, ráda se podělím o své zkušenosti! Pište, volejte, sundám holínky, zasednu k počítači a probereme to :-)

A motivačně - ilustrační obrázek - vesnické ráno u nás doma. Svoji fotku v modrákách nemám - byla by asi zábavnější, ale tahle je fajn.